O lakrosu
Kde se na severo- americkém kontinentě objevila hra lakros, se dnes už jen spekuluje. Který indiánský kmen ji začal hrát jako první, je opravdu lhostejné. Důležité je, že lakros hráli indiáni mnoha kmenů po staletí a od nich se ho také Evropané naučili. Irokézové věří, že lakros TEWAARATHON byl dán jejich lidu Stvořitelem, aby jej hráli pro své i jeho potěšení. Právě tak, jako rodiče cítí velkou radost při pozorování svých dovádějících dětí, indiáni dostali tento dar, aby se Stvořitel mohl těšit pohledem na „své děti“. Ano, lakros byl hrán k ozdravování lidu, k potěše ducha a dobré fyzické kondici. Pro lakros je fyzická vyspělost hráčů podmínkou. Proto se indiáni na důležité zápasy, které plnily funkce náboženské, léčebné či justiční, připravovali i několik měsíců. Náročné trénování Tewaarathonu nebylo však bráno jako povinnost, nýbrž jako vyznamenání a radost z možnosti užívat Stvořitelova šlechetného daru. Horlivost, se kterou indiáni nastupovali do hry, vnímali zpočátku bílí lidé po svém. To nepřispívalo k dobrém u náhledu na její filozofii. První osadníci ji zřejmě chápali jako „válečná cvičení“ možná i proto, že algonkinské kmeny měly pro lakros svůj vlastní a bělochům lépe známý indiánský název BAGATAWAY, což skutečně v překladu znamená „Malý bratříček války“. Nadsazený termín, který akcentoval tvrdost této indiánské hry a snad i skutečnost, že někdy do zápasu nastupovaly svářící se vesnice, či celé kmeny. Hra se ovšem ve světe naší civilizace nestala známou jako Bagataway nebo Tewaarathon. Název LA CROSSE byl přijat podle podoby konce lakrosové hole se zakřivením biskupské berly. Přesně tak totiž o tom podali svá svědectví francouzští misionáři. Prvním z nich byl otec Jean Breubeuf v roce 1632. Proč indiáni hráli (a Irokézové ještě dnes hrají) Tewaarathon s takovým nasazením? Nešlo jen o naplnění Stvořitelova daru. Medicinmani používali lakrosu k posvěcení léků, které „předepisovali“ při léčení nemocí. Byl chápán též jako druhotná ozdravující síla, uctění Stvořitele a předznamenával svatý léčebný rituál. Prorok indiánského kmene Seneků Krásné jezero (Handsome Lake) žádal svůj lid, aby nezapomněl, že hra lakros je požehnáním Stvořitele svým dětem a nikdy toho nezneužil. A indiáni jeho odkazu plně dostáli. Francouzští Kanaďané přemýšleli jinak než indiáni a díky evropské medicíně i jinak léčili. Škoda, že taktéž nedokázali řešit některé své spory hrou jako domorodci.
Dnešní LACROSSE můžeme rozdělit do 2 základních skupin. Na obouruční a jednoruční.
Obouruční lakros:
Boxlakros:
Je nejrozšířenějším druhem lakrosu na světě. Boxlakros vznikl v Kanadě, kde již několik let funguje profesionální soutěž. Své kořeny zapouští také především ve střední Evropě (v ČR), dále je velmi rozšířen v Anglii a Německu. Tato varianta lakrosu se hraje mezi mantinely na umělém nebo asfaltovém povrchu.
Fieldlakros:
Fieldlakros se hraje prakticky po celém světě, hlavně tedy v Severní Americe, v Evropě, ale také i v některých státech Asie a v Austrálii. Jedná se o variantu lakrosu hranou na travnatém hřišti.
Interkros:
Jedná se o druh lakrosu, ve kterém jsou pravidla upravená tak, aby bylo možné hrát tento lakros v tělocvičně. Jde čistě o bezkontaktní sport, ve kterém se píská jákýkoliv kontakt se soupeřem.
Ženský lakros:
Tato varianta lakrosu je upravená tak, aby ji bylo schopno hrát i něžné pohlaví. Tudíž se jedná o bezkontaktní kolektivní sport.
Jednoruční lakros:
Český lakros:
Jde o jednoruční variantu lakrosu. Vznikl v České republice a je to nejstarší druh lakrosu s oficiálními pravidly, který se provozuje v naší republice.
