Časy se mění, lakros zůstává. Jak jen lépe vystihnout skutečnost, že po letech letoucích, ne zcela synchronizované sportovní seberealizace hráčů a exhráčů lakros klubu Kroměříž, bylo hnedle třináct lakrosuchtivých jedinců ochotno se sejít v jeden časový moment na Pionýrské louce (?) A byla to skvadra vskutku zajímavá. Na léty prověřeném, povětšinou stále koherentním asfaltu, se objevili zástupci snad každé generace, jež se zapsala do historie mužského či juniorského týmu ať už transcendentním písmem či jen lehkou poznámkou. K vidění byly hned dva rodinné klany a dokonce dorazil i obětavý zástupce ze Slovenska, kterýžto svou přítomností zachránil svízelnou situaci s gólmany, za což mu patří obrovský dík! Nic z výše uvedeného by se však nestalo, kdyby se jednoho příjemného, poměrně slunného dne bývalý superelitní útočník Aleš Machů, na popud účastníků náhodného setkání na Pio, nerozhodl vystoupit ze své komfortní zóny a nezaložil chatovací skupinu pro všechny zájemce, kteří se neutopili v averzi vůči lakrosu a bylo jim po chuti se někdy sejít s lakroskami za účelem potěchy těla i ducha. Slovo dalo slovo a během několika řádků, ať už běžných či anketně hlasovacích, se výhledově účastnivší se ujednotili na termínu. Hrající předseda klubu Jan Hanák rezervoval prostory, lakrosový novic Nikolas Ryzí v OBI zakoupil matici na zavření mantinelů a kupříkladu bohém a milovník žen Pavel Gorčík všem zaslal blahosklonnou zdravici ze Saúdské Arábie. Každý, kdo mohl, přiložil ruku k dílu a v tom se to stalo. V neděli 9. září 2018 se téměř všichni, kdož přislíbili účast, sešli mezi posvátnými mantinely a užili si nebývale komplexní lakrosový zážitek. Svědectvím kvality celého zápasu budiž především do posledních minut vyrovnané skóre, jež se nakonec zastavilo na výsledku 11:8. Po zápase se všichni přítomní shodli, že by bylo nadmíru rozkošné obdobnou událost ‚někdy‘ zopakovat a s hřejivým pocitem na duši se rozjeli do svých domovů.